Janičův vrch (historicky 332 m n. m.) se tyčil severozápadně od Svatého kopečku (365 m n. m.), od něhož jej odděloval pouze úzký průsmyk. Podle údajů autora Květeny Mikulovska Vratislava Šuka bylo srovnatelné rovněž xerotermní rostlinstvo, které hostily jižní a jihovýchodní svahy těchto kopců a které se na Janičově vrchu po jeho odtěžení dochovalo jen v nepatrné míře, zatímco na Svatém kopečku se jím mohou návštěvníci těšit do dnešních dnů.

Cenný je zejména zbytek západního úpatí bývalého Janičova vrchu. Zachoval se zde původní skalní trávník s výskytem vzácných a ohrožených druhů, jako jsou například devaterka poléhavá, lipnice bádenská, ožanka horská a zvonek sibiřský, přecházející do fragmentu pěchavového trávníku s dominantní pěchavou vápnomilnou. V pozůstatcích širokolistých suchých trávníků na bývalém jihovýchodním úpatí dosud přežívají například devaterník velkokvětý tmavý, kakost krvavý, mochna přímá a smldník jelení.

Jako jedna z mála nepřerybněných trvalých vodních ploch na Pálavě i v širokém okolí je zatopený lom významným útočištěm rybožravých ptáků. Zdánlivý paradox (málo ryb – vysoká atraktivita pro „rybožrouty“) má snadné vysvětlení. Rybníky v celé ČR se vinou velmi intenzivního chovu ryb (příliš vysoká obsádka, hnojení, přikrmování) proměnily v kalné a nevábně zavánějící lavory plné kaprů. Ptáci, orientující se při lovu zrakem, nemají v kalné vodě šanci zaměřit se na svou kořist a lovit „naslepo“ metodou pokus/omyl je zkrátka neefektivní. V PP Lom Janičův vrch, díky dobré průhlednosti vodního sloupce, je lov pro tyto ptáky mnohem snazší a využívají toho např. volavka popelavá nebo kvakoš noční, jejichž lovecká strategie spočívá ve vyčkávání, stejně jako ledňáček říční nebo rybák obecný, kteří loví aktivně v letu.

Mezi ptáky, využívající území rezervace jako potravní teritorium, patří i lovci hmyzu, poletujícího nad vodní hladinou. Kromě známých vlaštovek se můžete v lomu setkat i s rorýsem obecným nebo překrásně zbarvenou vlhou pestrou. S příchodem noci opanují prostor nad vodou jiní požírači hmyzu – netopýři.

Lomové stěny využívá k hnízdění (byť nepravidelně) naše největší sova – výr velký a v zimě hledá v puklinách svou potravu (hmyz) vzácný zedníček skalní.

Vodní plocha láká i obojživelníky – mezi obyvatele lomu patří tzv. vodní skokani, zastoupení dvěma druhy, skokanem skřehotavým a skokanem zeleným, zahlédnout můžete i vzácnější čolky obecné a kuňky ohnivé. Obojživelníky a menší rybky v lomu loví náš nejhojnější had, užovka obojková.